TRÁPENÍ 3 KAPITOLA 6 PŘÍLIŠ ŠTĚSTÍ MŮŽE VADIT

13. února 2012 v 8:26 | tami
Kluci si telefonovali snad každý den. Měli opravdu pěkný vztah. Účty za telefon se pochopitelně ještě zvedly.
Pokud se někdy poškorpili, vždy to i sami vyřešili. Nikdy jsme nemuseli do ničeho zasahovat. Oba byli paličatí, ješitní, ale přesto každý jiný.

Pavlík byl víc technický tip, vyrůstal přeci s tátou. Petřík byl jemnější a poetičtější. Pavlík měl rád rock a motorky, Petřík zase tremp a folk. Asi právě proto si rozuměli. Těšili se na sebe každý víkend a my samozřejmě také.

Přicházela zima, začal padat první sníh a Pavel byl rozvedený. Bydleli s Pavlíkem na hotelu a střídavě na chatě.
Ve městě byla blátivá sněhová břečka, ale na chatě bylo jako v Ladových pohádkách.

Čekaly nás první společné Vánoce.

Přijeli jsme s Petříkem už dva dny před Štědrým dnem. Na chatě bylo hodně sněhu, a tak jsme museli nechat auto u příjezdové cesty.

Odnesli jsme nákupy, které Pavel připravil, roztopili chatu a vrátili se pro ně do města. I tam čekal ještě zbytek nákupu. Pavel přeci musel hlavně nakoupit dětem.
Tam, kde jiní měli plechovku ananasu pro celou rodinu, tak kluci měli každý svou, ale celou bednu, zrovna tak jahody nebo každému karton tatranek. To byl prostě Pavel. Ani by to jinak neuměl. Kluci pro něj byli vším. Jásali, když si každý otevřel svou plechovku, a velkou lžící se cpali jak nezavření.
Mně to moc radost nedělalo. Bála jsem se. Petřík vyrůstal skromně. Co si budeme povídat. Na lepší se vždy zvyká rychleji a lépe, ale nekomentovala jsem to, jenom doufala, že se časem vše usměrní.

Byl Štědrý den.
Salát jsem měla připravený z předešlého dne, Pavel vařil rybí polévku a já obalovala ryby a řízky.
Kluci byli pořád venku. Chodili domů promáčení, ale šťastní. Stromeček byl opravdu krásný a čerstvé jehličí vonělo celou chatou.

Než se začalo smrákat, připravila jsem velkou mísu s nakrájenými jablíčky, mrkvičkou, cukrovím a šli jsme je rozvěsit na všechny stromky a keříky, aby i zvířátka měla Štědrý den.
Klukům se to moc líbilo, nikdy nic podobného nezažili a měli z toho velikou radost.
Pavel mezitím naskládal dárky pod stromeček a připravil nádhernou štědrovečerní tabuli.
Přímo vybízela k usednutí.

Bylo moc krásné večeřet jako rodina. Všichni tak nějak krásně zářili a já pochopitelně oči zalité slzami. Slzami štěstí.
Když kluci rozbalovali dárky a oči jim jen svítily, byli jsme my dva nejšťastnější na světě.
Ta léta čekání za tenhle pohled stála.

Kluci se bavili u stromečku a těšili se z dárků a my jsme seděli u lahvičky a chlebíčků.
Pavel rozehříval na kamnech olovo a dělal z něj ve formičkách rybářská olůvka. (Stal se z něj i vášnivý rybář.)
Zbytek olova vždy vylil klukům na zamrzlou betonovou terasu, kde se jim tuhnutím olova vytvářely různé patvary, které pojmenovávali.
Překrajovali jsme jablíčka, dělali lodičky z ořechových skořápek se svíčkami a těšili se, když se všechny lodičky sjely na stejném místě.
Žádná televize, ani rádio, nic nemělo šanci tenhle večer pokazit.

My jsme s Pavlem plánovali budoucnost a kluci šťastní a spokojení si vystačili taky sami.
Nikdy a nikdo z nás na tyhle Vánoce nezapomene.

pokračování příště...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama