TRÁPENÍ 2 KAPITOLA 10 ZOUFALÁ

7. prosince 2011 v 8:35 | TAMI
 
Vešla do bytu a pátravě se rozhlédla.
Když jsem se vzpamatovala, představila jsem se a nabídla jí židli, kávu, čaj, limonádu, prostě jsem mlela pátý přes devátý, abych se prokecala k normálnímu stavu.
Najednou mi to dochází. Něco se stalo? Co asi chce? Je to špatně, nebo dobře?

"Paní Tami, vy máte mého syna asi ráda, že ano?" ptá se a sama si odpovídá,
"vím to, poznám na něm, když se něco děje a musím přiznat, že jenom září. Už jsem ho dlouho neviděla tak šťastného."

"To jsem ráda," špitla jsem a čekala, co bude dál.

"Předpokládám, že o něm víte vše," zeptala se a její pohled mě přímo provrtával.

"Abych pravdu řekla," odpovídám, "tak jediné co vím je to, že ho mám moc ráda a je mi s ním dobře."

"Jak jsem vyrozuměla, jste se synkem sama," konstatuje a já pořád čekám, co bude následovat.

"Posaďte se sem, ke mně, musíme si velice vážně promluvit.
Podle mého odhadu jste velice rozumná dívka, a tak předpokládám, že mě správně pochopíte."

"Budu se snažit," odpověděla jsem, a už jsem začala být nervózní.

Dlouhý úvod nic dobrého nezvěstoval.
Nabídla mi cigaretu, zapálila krásným, zlatým zapalovačem a když zřejmě usoudila, že jsem dost v klidu, řekla:

"Karel je ženatý. Má čtyřletou holčičku a manželku v pátém měsíci těhotenství. Věděla jste to?"
Ta věta zazněla jako výbuch sopky!

"Ne, nevěděla," špitla jsem, protože hlas větší sílu neměl.

Řítil se na mě celý svět, před očima se mi zatmívalo a slzy se roztekly bez jediného vzlyku.
"Ona," elegantní paní si přisedla ke mně, vyndala kapesník
a beze slova mi začala stírat slzy.
Nechala jsem ji. Nebyla jsem schopna jakéhokoliv odporu. Ochably mi snad i všechny svaly. Nemohla jsem se zvednout, ani promluvit, ani křičet.
Připadalo mi, že upadám do nějakého bezvědomí.
Že jsem jenom ve zlém snu.

"Máte tu něco k pití?" zvedla se a zamířila do kuchyně. Vrátila se s lahví koňaku, kterou jsem tam měla pro zvláštní příležitosti.
A tahle příležitost opravdu zvláštní byla.
Nalila pořádnou sklenku sobě i mně se slovy:

"Pojďte, napijeme se, potřebujeme to obě. A prosím na ex. Jinak to nepomůže."
Nemusela to ani říkat. Kopla jsem to do sebe, zalapala po dechu a nastavila sklenku na další dolití.
Nalila ještě jednu a láhev vrátila do lednice.

"Víte alkohol to nevyřeší, to musíte vy, ale trochu to uklidní," řekla a pohladila mě.

"Bože, proč já?" to bylo jediné, co jsem byla schopna říct.

"Pokud se vám udělalo alespoň trochu lépe, chtěla bych vám vysvětlit, proč jsem tady zrovna já. Co říkáte, mohu?"

"Jistě," odpovídám, protože není na světě vysvětlení, které by mou bolest zmírnilo.
A začala:

"Víte, Karlovo manželství neklape, to já vím. I přesto, že jsou tam děti, a to si ještě nejsem jistá, jestli to budoucí vnouče je vůbec jeho.
Vychovávala jsem ho sama s dalšími čtyřmi sourozenci. Byly malé, když jim otec umřel a já jsem jim obětovala vše, co jen matka může.
Pouze Karlovi se povedlo oženit se do bohaté rodiny. Mají veliké hospodářství a jedinou dceru. Jako matka určitě chápete, že si přeji, aby se měl lépe než já, když jsme tloukli bídu.
Vím, že těžko mohu dát příkazem kdo s kým bude, ale mohu vás jen požádat.
Jste žena a matka. Zkuste mě pochopit. Nechte ho jít. On si časem zvykne, jeho manželství se ustálí a vy taky určitě nezůstanete sama. Pokud ho máte opravdu ráda, myslete na jeho dobro.
Nemusím vám říkat, že nikdo neví, že jsem tady. Bylo by dobré, kdyby to tak i zůstalo.
Teď už je to jenom na vás."

Ukončila svůj věcný monolog a já nebyla schopna ani slova. Taky na odpověď nečekala. Pohladila mě po vlasech, a řekla,

"nevstávejte, ven trefím sama."

Nechala mě tam rozpolcenou, plačící a zoufalou.
Proč mi nic neřekl? Proč se všechno spiklo proti mně? Co mám dělat? A co hlavně nedělat!
Cítila jsem, že této dámě budu muset vyhovět. Že budu muset nechat jejího syna svému osudu.

Ale jak to udělat, to ještě nevím.
Už jsem nemohla ani plakat. Jenom jsem cítila, jak mě vzpomínky na rozesmáté chvíle s Karlem trhají na kousky.
Hlava nebrala, co říkal rozum a celkový stav odpovídal obrovské vlně tříštící se o skály.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama