TRÁPENÍ kapitola 31 CHLAST

21. listopadu 2011 v 8:00 | tami

A tak plynul čas.

Pomalu se blížil termín porodu. Vše probíhalo jak má.
S Pavlem jsem se nevídala a naše manželství s Tomášem se ustálilo. Mé tělo i dušička chtěly pohodu. A dařilo se. Soustředění na miminko a na přípravy k porodu mě dokonale vytížily a nedovolily mi zabývat se něčím jiným.

Zase tu byla jedna z těch nedělí, kdy Tomáš odjížděl na montáž, a já už třetí den přenášela. A aby to bylo opravdu všechno jinak, tak přestaly jít telefony v celé čtvrti, auto měl jen sem tam někdo a na mě přišly porodní bolesti.
Zlatá bytná Jaruška, ke které jsem se dobelhala, někde objevila jediný povoz, nějaký starý polonákláďák, který mě ale bezpečně dopravil do nemocnice.

Bylo půl páté pondělního rána a já na hekárně.
V půl páté odpoledne vykouklo mé miminko na svět. Byl to chlapec s tvářičkami růžovými jak broskvičky, blond vlásky a modrýma očima.
Byla jsem neuvěřitelně šťastná. Najednou mi vůbec nic nechybělo, ale když přišlo odpoledne a pod okny porodnice stála jenom maminka s tchýní a novým kočárkem, pocítila jsem smutek.
Všechny ostatní maminky tam měly své vyvolené, jenom já jsem si připadala jako svobodná matka, kterou nikdo nechce.
Vím, že se Tomáš nemohl vrátit. Vím, že to prostě jinak ani být nemohlo.

Dědeček byl šťastný, že se vnuk jmenuje po něm, a já měla své tajemství.
Malý Petřík byl bezproblémový, dobře jedl, dobře spal, byl zdravý. Vše, co si jen matka může přát u novorozeněte. Tady mi opravdu Pán bůh nadělil vše, co mohl. Že bych si to snad zasloužila? Asi usoudil, že ano!

Jenomže nic není jen tak.

Tomáš, jak byl málo doma, tak se jako táta moc necítil. Nevím, co se v chlapovi odehrává. Možná čeká, až bude syn starší? Možná, že mu najednou úplně jiný systém života nevyhovoval, možná nebyl čas si zvyknout.
Petříka miloval, jezdil s kočárkem, choval ho, krmil, ale jen když byl doma a doma byl čím dál méně.

Ale ani se mnou nebylo vše v pořádku.
Veškerá moje pozornost se soustředila na Petříka a Tomáš se z ničeho nic dostal na druhou kolej, která nikam nevedla. Všechno se začalo odrážet na našem vztahu.
Žádné povídání, žádné milování. Už ani polibek na dobrou noc. Nic jsem si v ten moment vůbec nedávala dohromady.
Můj nezájem o něj a hloupé připomínky kamarádů o tom, komu že je Petřík podobný, ho k tomuto řešení přivedly.
Řešení pro něj bylo jednoduché.
Nespěchal z práce domů, ale s kolegy do hospody. Ano, začal pít.

A tak se začalo stávat pravidelností, že přijížděl z montáže až v noci a opilý.
Někdy i bez výplaty, protože ji byl schopný s kamarády propít.
Vystřízlivěl až v neděli, když zase odjížděl do práce.

Byla jsem tolerantní a v klidu čekala, že se to srovná. Neuměla jsem se moc hádat.
Vydržela jsem celkem dost, než jsem vybuchla.
Ani Pavlovi jsem se nemohla vypovídat a hlavně se ho zeptat, co s tím. Byli přeci jen kamarádi. Nechtěla jsem ho vůbec vyhledat, narodil se mu taky syn.A měl určitě dost svých starostí. Jmenoval se pochopitelně po něm.

Jenom jsem věděla, protože se vždy všechno donese, že je tatínek na výbornou, zato Stela začala mít nějaké uvolněnější mravy. Takže se to trochu prohodilo. Měl dost svých starostí, než abych ho obtěžovala já ještě svými.
Zůstala jsem na všechno sama.

pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama