TRÁPENÍ kapitola 22 TAXIKÁŘ

3. listopadu 2011 v 7:24 | tami

Na všechno jsem zapomněla, žila jsem jen touhle chvílí a prosila, aby nikdy neskončila.
Měl pravdu.

Každý vedoucí hotelu, na který jsme zaklepali, nám rád otevřel. Dali jsme si drink, něco málo k jídlu a jeli jsme do dalšího hotelu. Bylo jich po cestě pět a všichni byli velice ochotní.
Připadala jsem si opět jako ta princezna, a nic jiného mě v ten moment nezajímalo.

Když jsme skončili až u samých hranic, rozhodli jsme se tam zůstat. Pavel vzal na pokoj ještě láhev sektu a dlouze jsme si povídali jenom o tom, jak je nám dobře. Vzal do ruky můj náramek a ptá se:

"To je dárek od něj?"

"Ano," odpovídám a necítím se u toho zrovna nejlépe.

Najednou jsem si připadala jako nějaká lehká holka z levného hotelu.
Vždyť se zasnubuji a už jsem nevěrná. Je to normální? Čekala jsem, že snad navrhne něco jako ve smyslu, že už zůstaneme spolu, že už tyhle věčné peripetie okolo mých partnerů nemají smysl?
Ale ne! Nic takového se nestalo.
A abych o tom začala mluvit já, na to jsem byla příliš hrdá.
V duchu jsem si slibovala, že tohle už je opravdu naposledy.

Probudili jsme se a já s hrůzou konstatovala, že mám za pár hodin zásnuby. Taxikář pořád čekal. Spal chudák v recepci.
Posnídali jsme, asi naposledy spolu, nebo tedy určitě naposledy, a vydali se na cestu domů.
Pavel se mnou jel až před hotel.

Bylo opravdu, jak se říká, "za pět minut dvanáct".
Dal mi jemné políbení na čelo, vzal mou hlavu do dlaní, dlouze se na mě podíval a odjel.
A co já teď s tím! Bylo mi hrozně. Skutečnost, že se jdu zasnubovat s někým jiným, mě přiváděla pomalu k mdlobám, ale šla jsem.

Nasadila jsem výraz uspěchané dívky a vešla do restaurace.
Tam už byla připravená slavnostní tabule a hosté se pomalu scházeli.
Maminka s taťkou už byli na místě a pochopitelně plno otázek? Kde jsem? Co se děje? A proč?
No, další hrůza. Jára mě starostlivě přivítal a pochopitelně se ptal, co je s bytnou a jak to proběhlo. Chvíli jsem na něj koukala jako bezduchá.
Nebyla jsem zvyklá lhát a úplně jsem zapomněla na svou výmluvu. Rychle jsem se vzpamatovala a vše odkývala.
Políbila jsem ho na tvář a řekla:

"Járo, půjdu se nahoru převléknout," a přes jeho rameno vidím, jak se k nám blíží taxikář, který s námi strávil noc. Ztuhla jsem! Co se děje!?

pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama