TRÁPENÍ 2 kapitola 6 KDYŽ DOŠLY CIGÁRA

28. listopadu 2011 v 7:37 | tami

A přišel nápad. Rychle jsem schovala všechny cigarety a znechuceně jsem řekla:

"Zase jsem zapomněla koupit cigarety, skočím naproti k sousedce."
A než stačil Otta odpovědět, hodila jsem na sebe svetřík a vyběhla ven.

Byl za tou samou zatáčkou jako včera.
Jeho náruč a slůvka, "buď jen mojí," mě přiváděla k nepříčetnosti.
Ty ukradené chvilky v autě se nedaly přežít bez toho, aby nám pomalu nezačalo být těsno jak na těle, tak na duši.
Oba jsme cítili, že potřebujeme víc prostoru, jinak se touhou udusíme.
Opět ukradená hodinka. Co bude doma? Vydrží Otta pořád hrát shovívavého a nebo konečně vybuchne.
Zase potichu odemykám. Otta je pořád u televize a volá:

"Tak co, měla cigarety?"
Kristepane, já na cigarety úplně zapomněla. Co teď?
A najednou ze mě vypadlo:

"Ne, neměla, tak jsem vykouřila pár cigaret u ní."
Reakce žádná. Jenom přišel za mnou do kuchyně, vzal mi hlavu do dlaní, upřeně se na mě zadíval a já cítila jak hořím.

"Tak moje milá, ta tvoje sousedka byla totiž tady, taky ji došly cigarety, tak kde jsi teda byla?" pustil mi hlavu a viděla jsem jak brunátní.

Ztuhla jsem jak dobře udělaná huspenina, a taky jsem se tak třásla. Už to horší být nemohlo.
Rozhodla jsem se s pravdou ven, ať se už děje co chce, ale přesto jsem byla opatrná.

"Víš, Otto, já už s tebou být nechci, proto chodím každý večer ven se projít. Dávám si dohromady myšlenky, a to v tvé přítomnosti dost dobře nejde."

"Tak dámě se zachtělo odejít kvůli jedné facce? To snad přeháníš! Nikam tě nepustím! Ještě jednou odejdeš a nebude ta facka jenom jedna!"
A to už řval na celý panelák.

Bála jsem se, a tak jsem utekla k Petříkovi do pokojíku. Věděla jsem, že tam si nic nedovolí. Alespoň doufám.
Zamkla jsem se a ještě chvíli poslouchala, jak vyhrožuje. Bylo zle. Teď už jsem musela něco vymyslet, abych se dostala z jeho blízkosti pokud možno bezbolestně.

Zítra bude pátek, a tak jsem se rozhodla, že víkend musím strávit mimo domov, aby se zklidnil, než na něco přijdu.
Ráno jsem opět počkala až odejde do práce a pak jsem vylezla s Petříkem z pokojíku.
Petřík byl bezpečně v jeslích a Karel už čekal u obchodu.

"Copak lásko, jseš smutná, stalo se něco?

A tak jsem mu vyprávěla včerejší fiasko. Jenom o mém plánu někam na víkend zmizet, jsem mu neřekla.
Byl to jenom můj problém a vyřešit ho tedy musím sama.

pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zoe Zoe | 28. listopadu 2011 v 13:56 | Reagovat

Vaše vyprávění mě zaujalo hned od po přečtení prvního odstavce.

2 Tamara Ludvová Tamara Ludvová | E-mail | Web | 29. listopadu 2011 v 7:51 | Reagovat

[1]: Zdravím. Jsem moc ráda, že se Vám příběh líbí.
Budu ráda za každý komentář, připomínek, nebo i co bych měla napsat jinak.
Děkuji a přeji hezký den.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama