TRÁPENÍ 2 kapitola 2 PRŤAVEC

25. listopadu 2011 v 8:40 | tami

Vyděšená, se slzami v očích a beze slova jsem odešla do dětského pokoje.
Zkontrolovala jsem Petříka jestli spí, sbalila si polštářek, deku a schoulila se do křesla na balkoně.
Zůstala jsem tam celou noc.

Přemýšlela jsem, proč já husa se tehdy zamilovala do prťavce, který byl o půl hlavy menší než já, a ačkoliv jsem byla celkem atraktivní a on žádný krasavec, nepřišla jsem na to. Nějak se to vypařilo.
Ani neměl snahu se přijít omluvit. Stalo se to sice poprvé, ale pro mě i naposled.
Bylo dobře, že Petřík je jenom můj.
Pohrávání si s myšlenkou na odchod, teď ve mně jenom zesílilo.
Vždyť nedělám nic špatně. Kde je ten problém, že se mi žádný vztah nevede?

Ráno jsem odvedla Petříka do jeslí a nevyspalá s oteklýma očima od pláče, jsem šla do práce.
Dělala jsem vedoucí v malém obchůdku se smíšeným zbožím na konci města.

Byla jsem tam sama. Sama vedoucí, prodavačka i uklízečka. Nějak mi to nevadilo, měla jsem tu práci ráda.
Sotva jsem odemkla, už se ozývalo:

"Paní vedoucí, vezu vám mlíčko," a usměvavá tvář mlékaře Karla mi rozjasnila den.

"Už stavím na kafe," zavolala jsem a věděla, že mě čeká půlhodinka příjemného povídání.
Byl to takový náš denní rituál.
Vždycky mě dokázal rozesmát a pobavit.
Když dal mléko tam, kam patří, podíval se na mě dlouze a řekl:

"Ale Tami, co se vám stalo? Kdo vám to udělal?"

Zapomněla jsem, že když jsem si odhrnula vlasy z tváře, byly tam vidět ještě obtisklé prsty.
Zčervenala jsem, sklopila oči a hrozně jsem se styděla. Nevěděla jsem co říct.
Jenom jsem před ním stála a po tváři se mi řinuly slzy.

"To nic, Tami, to bude dobré. Zase ten váš žárlivec?"

Jenom jsem přikývla a potlačujíc slzy, jsem mu vyprávěla, co se stalo.
Držel mě za ruku, hladil po tváři a přitom povídá:

"Odejďete od něj. Vždyť to nemáte zapotřebí."

"Já vím," odpovídám, "ale zatím, nemám kam.Musím si vše řádně promyslet, mám syna a to je rozhodování vždycky trochu těžší. Jedno vím jistě. S ním už být nechci!"

Naše povídání se trochu protáhlo a já už musela otevřít obchod. Karel odcházel. Najednou se vrátil a beze slova mě na tu bolavou tvář políbil a odjel.
Bylo to příjemné. Trochu jsem se zachvěla až mě zamrazilo. Už dlouho jsem nic podobného necítila.

pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama