Trápení kapitola 8 Zkažený večer

10. října 2011 v 8:03 | tami
 
Takže se přeci jenom slavit bude.
Domluvili jsme se na večer, že se sejdeme v restauraci kde nás všichni znali, a to dělalo Pavlovi dobře. Nebudu zapírat, že mě ten zájem taky těšil.
Číšník nás odvedl k rezervovanému stolu, kde už naši přátelé čekali. Pavel objednal sekt a spoustu skleniček.
Až po chvíli jsem pochopila proč.

Postavil z nich úžasnou pyramidu a naléváním do skleničky, která stála na vrcholu, se utvořila krásná bublající fontána. Zavolal číšníka a něco mu pošeptal.
Najednou se začal z restaurační kuchyně trousit personál. Číšníci, kuchaři, pomocné síly, recepční, kotelník i uklízečky. Všichni se postavili do špalíru a jeden po druhém mi začali přát k narozeninám.
Někdo měl v ruce růžičku, jiný tulipán, prostě každý něco.

Byla jsem z toho vyjevená jak dítě poprvé na kolotoči. Celou událost završilo, když přišel vedoucí podniku s obrovskou kyticí šeříku, který rozvoněl celou restauraci.
Šeřík, byl můj nejoblíbenější a každý rok na mé narozeniny taky v největším květu. Pochopitelně to byla Pavlova práce. Jednou jsem mu to vyprávěla, a on nezapomněl. Bylo to úžasné divadlo pro všechny hosty, kteří v restauraci byli.
Každý kdo nás znal, mi tam posílal "paňáčka" nebo čokoládku. Cítila jsem se jako princezna.
Vše se točilo jenom okolo mě. Pořád mi ale něco scházelo. Nebyl tam Tomáš. Každou chvíli směřoval můj pohled ke dveřím, až si toho Pavel všiml.

"Ty někoho vyhlížíš," zeptal se, a jen tak lehce pronesl, "za chvíli dorazí ještě Tomáš, tak všechno nevypijte a nesnězte."
Podíval se na mě a já cítila, jak červenám. Modlila jsem se, aby to nebylo vidět.

"Neboj, Tomášovi plně důvěřuji, nežárlím. Mně tady taky schází, je to přeci náš nejlepší přítel," usmál se a mně se hrozně ulevilo.
Neměla jsem chuť vysvětlovat nic hlavně sama sobě. Po večeři jsme šli ještě tančit do vinárny, kde Pavel pracoval, a tam už se Tomáš objevil u stolu se slovy:

"Smím poprosit oslavenkyni o tanec?"

Ráda jsem šla a trošku mu vynadala, že přišel pozdě. Jak tak tančíme, vidím najednou Pavla, jak tančí s takovou hezoučkou zrzkou.
Připadalo mi, že ji drží trochu jinak, než by se mi líbilo. Kdo to jenom je?Povídali si a smáli se.

Nechtěla jsem se ptát, abych nevypadala žárlivě, ale na náladě mi to nepřidalo. Šli z parketu rovnou k baru. Začala jsem být trochu smutná. Tomáš si ke mně přisedl.

"Nic si z toho nedělej, někdy je prostě na roztrhání. Na to si budeš muset zvyknout," řekl a já přemýšlela jak to, že mě tak dobře zná a vidí mi až na dno mé dušičky.
Nekomentovala jsem to.

Čekala jsem ještě pár minut a když jsem viděla, že se s tou zrzkou dobře baví,tak s omluvou, že jdu na toaletu jsem z vinárny odešla.
Co si myslí, pacholek, že takhle jsem si představovala oslavu svých narozenin? Že bude zkoušet, co vydržím? Ne! Ani neuznal za vhodné mi ji představit! Stejně vypadala jak z levného baru, a to mě uráží. Jen ať se panáček baví!
Než jsem došla ke stanovišti taxíků, dohonil mě Tomáš:

"Pojď se vrátit, nekaž si večer."

"Já si ho nekazím, kazím ho jemu," odpověděla jsem vztekle, nastoupila do taxíku a odjela.

pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama