TRÁPENÍ kapitola 16 TO NESMÍŠ!!!

26. října 2011 v 9:03 | tami
 
"Co tu, proboha, děláš?" vyhrkla jsem vztekle.

"Nevztekej se, jenom rekonstruují vinárnu, tak jsem šel na zimu pracovat na hory. A to že jsi tady ty, to je asi osud."
Zasmál se a dal mi pusu na čelo.
Tohle nedopadne dobře!
Pavel zavolal paní vedoucí:

"Majko, pojď si s námi dát paňáčka."
Majka přiběhla a se slovy:

"Jsem ráda, že vás poznávám," vzala skleničku do ruky, ťukli jsme si a mně se opět začaly honit hlavou různé myšlenky. Co o mně ví? Proč je ráda? Co to ten Pavel vyvádí? Vždyť ví, že se budu vdávat.
Díky dobrým kolegům jsme o sobě měli průběžné zprávy, aniž bychom chtěli.

Netušila jsem ovšem, že zrovna takové paňáčky, jako jsme pili my, nosí i Rudovi, ale dvojité.
Když jsem se po půl hodince vracela ke stolu, naskytl se mi krásný obrázek. Ruda spící s podepřenou hlavou a slinou stékající mu z koutku úst.
Pobaveně jsem se usmála, a vrátila se do kuchyňky s trošku hraným hysterickým křikem.

"Pavle, vždyť ty jsi ho sprostě opil, copak to se dělá?"

"Ale no tak, ty moje kotě, nechceš snad celou noc trávit s ním? Podívej se, jak vypadá!" pronesl, a smíchu se opravdu nedalo ubránit.

"Neříkej mi "moje", už to přeci dávno není pravda," odsekla jsem trochu vztekle, ale taky jsem se najednou za celou dobu začala cítit lépe.

Kotelník s panem vedoucím pomohli Rudovi na pokoj a pohodlně ho uložili, aby neměl důvod se budit. Žádní hosté nebyli na hotel objednaní, a tak jsme tam zůstali sami.
Byla jsem hrozně ráda, ale měla jsem hrůzu z toho, jak tohle skončí. Zůstala jsem sedět sama u praskajícího krbu, až se přede mnou objevil talíř lososových jednohubek.
Jenom jsem naprázdno polkla a věděla, že bude zle.

Pavel si přisedl ke mně do toho velkého plyšového křesla. Přítomnost jeho těla u mého začala působit jak ohňostroj.

"Tak co, kotě moje, je ti dobře?" šeptal mi do ucha a koutkem oka vidím jeho záludný úsměv. Teď už jenom stačí, aby na mě položil ty své kouzelné ruce a je po svatbě.

"Je mi krásně," odpovídám a opět se dostavuje to známé chvění okolo žaludku, strach a tréma. Jako první schůzka, nebo co.
Stalo se!
Vzal mě do náruče a nesl mě přes celou jídelnu, kuchyňku, po schodech až ke svému pokoji.
Neměla jsem sílu udělat vůbec nic.

Nebránila jsem se, neodporovala, jenom jsem se s šílenou touhou těšila na jeho sevřenou náruč, polibky a ruce, které vědí, co dělat. Milování bylo dlouhé, vášnivé a krásné. Každou chvíli byl slyšet jenom jeho šepot:

"Nesmíš se vdát, kotě moje, to nesmíš!"

Okolo šesté hodiny ranní jsem opatrně přešla do pokoje, který jsme měli s Rudou objednaný. Spal jako dřevo. Když se probudil, ne jenom že ho bolela hlava, ale ještě se hrozně omlouval, že se tak opil.
Přešla jsem to s úsměvem a bez komentáře.

Když jsme odjížděli, Pavel už tam nebyl. Od vedoucí Majky jsem se dozvěděla, že pracuje sice na horách, ale v hotelu o kilometr dál. Když se dozvěděl, že přijedu se svým nastávajícím, domluvil se na tomhle divadélku s Majkou.
Léta se znali, tak proč by mu nevyhověla.
Byl to jenom úmysl svatbu zkompromitovat, protože věděl, že tahle jedna jediná noc mi všechno vrátí zpátky.
A vrátila.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama