Trápení kapitola 3 A je to tady...

22. září 2011 v 7:50 | tami
 
U vchodu do vinárny se nás ujal elegantně oblečený uvaděč a doprovodil nás ke stolu.
Na stole byla kytička a k mému dalšímu překvapení, jedna jediná překrásná orchidej.
Kam až chce zajít?
Začínala se mi z toho všeho malinko točit hlava a to nebylo dobře.
Stůl byl poněkud veliký, a pokud jsem dobře počítala, nejméně pro deset lidí. Kapela hrála všechny možné evrgriny.
K našemu stolu se začali trousit různí lidé. Známý číšník, který mě uváděl, recepční, kuchař. Vlastně téměř celý personál. Pavel mě každému z nich představil jako svoji dívku, kterou miluje. Každé mé přání mělo být tento večer splněno.
Ačkoliv jsem byla příjemně zmatená začínalo mi to malinko vadit.. Vadilo mi, jak lehce Pavel nade mnou získává převahu a chtěla jsem s tím začít okamžitě něco dělat.
Záhy mi došlo, že Pavel sežene všechno možné i nemožné. Přemýšlela jsem, co by jen tak rychle nesehnal.
"Víš, pokud mi chceš splnit nějaké přání, miluji uzeného lososa a nejlépe z něj jednohubky. Ať je jich alespoň sto. Je nás tu přeci hodně." zasmála jsem se.
Sehnat lososa nebylo v té době taky zrovna lehké.
Pavel mě obdaroval dlouhým pohledem, ze kterého jsem nevyčetla vůbec nic a na pár vteřin se vzdálil. Pak to přišlo. Pomalý tanec, polibek na krk, na vlasy a krásná něžná slůvka, která rozpalují do běla.
Třásla jsem se v jeho náruči a nešlo tomu zabránit. Cítil to, a přitisknul mě pevněji. Srdce se mi rozbušilo na poplach.
Když jsme se vrátili ke stolu, zůstala jsem stát jak opařená. Stůl byl ozdoben tácky a talíři s jednohubkami. Bylo jich hodně. Nevím jestli zrovna sto, ale byl plný celý stůl. Měla jsem na ně příšernou chuť. Uzený losos!
No a co teď? Babo, raď?
No, nakonec jsem to vzdala. Nechala jsem se obdivovat, rozmazlovat, prostě jsem si to užívala, jak to jen šlo.
Bylo mírně nad ránem, když jsme se rozloučili a vydali se k hotelu.
Taxi jsem odmítla. Zavěsila jsem se do Pavla a s hlavou opřenou o jeho ramena snila. O tom, jak báječný bude náš vztah, náš příští den, naše láska. Myslela jsem si, že už ani víc zamilovaná být nemohu.
Jak málo dívce stačí aby dokonale zblbla.
Pár překvapení, pár okázalých gest, trochu šarmu v prvou chvíli a všechno je jinak.
Místo na hotelový pokoj jsme šli na pokoj pro personál, který už nebyl v patře, ale v suterénu se skříní, postelí a nočním stolkem. Dobře zásobený bar chyběl. Ale to nic nezměnilo na tom, že milování, které tento zvláštní den zakončilo, bylo úžasné.
Po velice krátkém spánku mě vzbudila vůně kávy a smažených vajíček. Polibek na čelo, na krk, na vlasy. Jako v nejkrásnějším snu jsem slyšela Pavlova slova:
"Miláčku, kotě moje, už je čas."
Za hodinku mi odjížděl autobus domů k rodičům a já najednou nevěděla, co bude dál. Co si počít?
Toužila jsem být pořád s ním, ale dostat se z domu nebylo tak jednoduché.
Rodiče byli hodní, ale přísní. Vůbec jsem netušila, jak moc jsme s Pavlem zamilovaní a co vše to přinese. Kolik šťastných chvil, utrpení, bolesti a intrik budu muset překonat!
pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama