HOTEL kapitola 30 Vztek a slzy

17. srpna 2011 v 9:50 | tami
Lukáš dojel do vesničky, kde opravdu nebyl problém baráček najít. Bylo jich tam asi dvacet i s kostelem a hospodou. Nechal zastavit na kraji a dál šel pěšky. Před baráčkem u zamrzlého potůčku si hrály děti.
Mikyho poznal i zabaleného v šále a čepici. Tak rád by se k němu rozběhl a vzal ho do náruče. Cítil se jak před první schůzkou. Proč taky ne, vždyť ho vlastně neznal. Srdce mu bušilo a ztrácel odvahu jít dál. Najednou nejstarší Hanička si ho začala prohlížet a volá:
"Pane, vy někoho hledáte?" Už nebylo vyhnutí. Všechny děti na něj obrátily zrak.
"Ano, hledám vaší maminku, odvedeš mě?"
"Mamí," přímo zaječela malá Hanička. Ale to už Hanka byla v okně.
"Dobrý den, co potřebujete?" zeptala se, protože Lukáše nikdy neviděla.
"Hledám Leny, měla by být u vás, když je tu její syn," řekl rovnou, aby neměla čas se vymluvit.
"Počkejte chvíli," řekla a otočila se od okna.
"Leny, zdá se, že tady máš návštěvu."
Slyšela jsem jeho hlas a rozlítila se k nepříčetnosti. Vlítla jsem do okna:
"Tak poslouchej, Mikyho ti nikdy nedám, jasné! A teď odsud zmiz! A vy děti, okamžitě domů, všichni, hned!" Vztek a slzy se mísily dohromady.
"Ale já ti nechci vzít Mikyho, já si chci vzít vás oba."
Jenomže to už ho nebylo za třísknutím okna slyšet.
Kapitola 27
"No, to se ti moc nepovedlo," pronesl nahlas Lukáš, protože slyšet ho mohl jenom pes u branky.
"Leny, co blázníš, vždyť on si přijel pro tebe i pro Mikyho," řekla Hana, která zaslechla Lukášovo odpověď.
"Jo, a proč tedy přijeli všichni? Rodiče, manželka i on najednou? Trochu moc náhod, nemyslíš?"
"Nemyslím," odpověděla Hana a dodala, "přemýšlej trochu, ale hlavně se zklidni, a nalila dvě domácí slivovičky.
"Stačí, že jsem s děvčaty sama já, nemusíš mě ve všem následovat," usmála se, pohladila mě a sedla si vedle mě ke krbu.
"Víš, Hani, měla jsem tolik nápadníků, až se mi z toho někdy točila hlava, ale nikdo se nezdál být dost dobrý pro Mikyho."
"Vidíš, třeba si podvědomě čekala, že se Lukáš někdy vrátí."
"Blbost! Poslední dobou jsem si na něj ani nevzpomněla. Ale pravda je, že to bylo spíše kvůli práci, Mikymu, prostě nebyl čas přemýšlet o něčem, co bylo tak vzdálené."
"Víš co?" řekla Hana, "podívám se jestli tam ještě je, pokud ano, pustím ho dovnitř a promluvíte si, souhlasíš?"
"Ale jo, stejně už tam nebude, sedíme tady už hodinu a venku mrzne."
Hana odešla k oknu. Tušila, že když vážil cestu taxíkem až sem, že se tak lehce nevzdá. A měla pravdu. Lukáš nechal taxíka zaparkovat před barákem a čekal s očima upřenýma do oken. Když Hana otevřela okno, vystřelil z auta jako kometa. Než ho stačila pozvat, už bral za kliku branky. Hana se pousmála:
"Tak pojďte dál, vy hříšníku. Jsem zvědavá, jak to zvládnete."
"A nepomůžete mi trochu?" řekl kupodivu bojácně Lukáš.
"Jen si pomožte sám. Hlavně jí neubližte, to byste pak měl co dělat se mnou," odpověděla s úsměvem. Vzala děti a odešla s nimi do kuchyně.
Sebrala jsem všechno své sebevědomí a řekla:
"Tak se posaď a spusť co bys rád."
"Moc ti to sluší," začal.
"Děkuji, ale na to jsem se neptala," odpověděla jsem a sklopila oči, protože jsem cítila, jak mě ty jeho plamínky v očích propalují.
"Dobře, půjdu tedy k věci. Myslel jsem na tebe, ale Paříž mě uchvátila. Byl jsem tam déle, než jsem předpokládal. Na ambasádě střídal jeden večírek, druhý, a tam jsem potkal Elišku. Byla zábavná a nespoutaná. Začal jsem vedle ní zapomínat na všechno.
A tak se stalo, že jsme se po jednom večírku vzali. Vím, není to omluva, ale je to fakt. Potom jsme zjistili, že to není to, co by jsme oba od vztahu očekávali a mně se neustále vracely myšlenky na tebe. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme oba domů. Eliška si chtěla upravit vztah s otcem a mně skončila smlouva. Prostě jsme chtěli každý za svým. To, že jsme se tady takhle sešli, byla opravdu souhra náhod. Ani jsem nevěděl, že sem jezdí naši a že vedoucí je Elišky táta. To je vše."
Nastalo dlouhé mlčení, nevěděla jsem co odpovědět. Měla jsem chuť se mu vrhnout do náruče i kdyby to mělo být na chvíli.
Teď mi teprve docházelo, jak moc mi scházel. Jeho úsměv, oči, objetí. Ale co když zase někam odjede?
pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama